Sabaton.cz

Interview Joakim Brodén Metal Obsession

Autor: | 06. 09. 2016 05:24 | 1075 zobrazení |

Joakim Brodén – Sabaton rozhovor 1.9.2016 - Jonathon Besanko

Švédští Sabaton ušli za 17 let své tvorby dlouhou cestu. Rostli a dospívali k tomu, aby se stali jednou, pokud ne jedinou, klíčovou švédskou mezinárodní powermeralovou skupinou. Sabaton mají jedinečný zvuk a sílu slov (která převypráví a vzdávají úctu největším a nejtragičtějším okamžikům válek napříč celou historií) z nich udělala hlavní evropskou kapelu metalového světa. Po posledním osmém CD vydaném letos, má Metal Obsession  možnost setkat se s Joakimem Brodénem, abychom probrali The Last Stand, ex-člena Thobbe Englunda, zbraně, které vytvářejí jedinečný zvuk a příslib australského turné v blízké budoucnosti!

Jste připraveni už brzy rozjet velkou evropskou a světovou tour. Máte v plánu přidat pro příští rok i něco v Austrálii?

“Yeah, právě teď to dáváme dohromady. Nemůžu dát žádný slib ohledně data nebo místa, ale rozhodně vás kluci můžu ujistit, že vás máme v plánu navštívit před koncem příštího roku.“

Jak chcete sami sebe překonat během příští tour?  Je těžké něčím přebít tank jako bubny.

“No, dva tanky s bubny jsou lepší! [směje se] Teď vážně, na stage něco přidádáme, takže toho bude zase o něco víc. Hlavně na evropskou tour, to musíme postavit ještě jeden. Teď máme kvůli logistice dva tanky. Jeden den hrajeme ve Finsku a další den ve Španělsku, rozhodně není možnost, že by se tank jen tak přetransportoval sám, proto teď máme dva.”

The Last Stand ukazuje další pokrok v tvorbě Sabaton, ale taky návrat ke kořenům tvrdším použitím syntetizátorů a kláves, podobně jako použitím dalších nových  prostředků, jako jsou dudy u „Blood of Bannockburn“. Co vás inspirovalo k jejich použití?

“Já vlastně ani nevím, ale myslím si, že to pořád je album Sabaton – není to úplná revoluce v žádném směru. Je to jako dívat se nejednou dozadu i dopředu. Není to to, co by od nás , podle mého názoru, většina lidí právě teď čekala.  Je to takový hold tomu, co jsme dělali před 10 nebo 8 lety, ale taky se zaměřuje na budoucnost. Nijak jsme to neplánovali. Jen jsme chtěli udělat dobré album a napsat dobré skladby. Když jsme dělali Heroes, evidentně první CD s novou sestavou, tak jsme chtěli něco hodně, hodně v duchu Sabaton, hodně rovné; to bylo o něco dobrodružnější, než kdy předtím. Hodně z různých experimentů, které jsme tam nepoužili si našlo cestu na tohle album! [směje se] Tím chci říct, ne že bych předtím nedělal zvláštní a podivný věci, ale nemyslím si, že bychom někdy měli takovouhle variabilitu na jednom albu. Podobnou variabilitu u nás najdete za celou dobu, ale ne na jednom albu.”

Co já osobně na albu The Last Stand miluju je jeho koncept: tyhle rozhodující střety v různých bodech minulosti. Je to hodně bohatá oblast. Vidět Sabaton pronikat hlouběji do minulosti – jako je bitva u Thermophyl nebo u Shiroyami. Co tě vedlo k téhle výzvě, k prozkoumání téhle myšlenky?

“Myslím, že to bylo, když jsme Pär [Sundström] a já seděli a prsali slova ke Carolus Rex nebo Heroes. Řekl jsem Pärovi, ‘Možná bychom jednou mohli udělat tohle mini album.’ Víš, protože, když jsme dělali Heroes, taky jsme k tomu chtěli udělat Commanders(„Velitelé“) – další CD – vedle toho. Samozřejmě, v tom případě, včetně chlapů, jako byl Adolf Hitler nebo Joseph Stalin. Nuclear Blast, náš vydavatel, řekl, ‘Oh ne, zatraceně ne, to ne!’ [směje se] A na to jsme reagoval jako, ‘ Ale můžu ho udělat o ostatních velitelích, jako je Alexandr Veliký!’ A jako vážně? Udělat albu o velitelích a nezahrnout tyhle chlapy, to je jako udělat zatracený album AC/DC  - největší hity – bez “Thunderstruck” a “Hells Bells”? To nejde. V tu chvíli jsme diskutovali o tom, že možná uděláme extra CD s bonusovým materiálem, s těmihle známými vzdory. Nejdřív jsme pro tohle album plánovali něco jiného, ale pak jsem mluvil s Pärem a pak se Pär zeptal, proč musí být The Last Stand mini CD? A pak jsme to ho udělali hlavní téma a ideu celého alba! Byl to takový nakopávací nápad jako „ Jo, pojďme to udělat.“

Když jsme začali, tak evidentně jedna z prvních věcí, která vám naskočí v hlavě, je bitva u Thermopyl; ať už jste viděli film 300 nebo ne. Je to jeden z nejikoničtějších momentů. Říkali jsme si, ‘No, zatím je celý film, možná bychom to měli přeskočit, není to ani nedávná historie.’Pak jsme přemýšleli o dalších vzorech, které nám přišli na mysl: Rorke’s Drift… a takových je hodně. Ale všechny známé akce, o kterých jsme diskutovali, tak žádná z nich nebyla z 20. století. Tak jsme se rozhodli vykašlat se na nějaké držení se moderní válečné historie. Rozhodně jsme byli mimo naší obvyklou zónu i u Carolus Rex. Myslím, že lidi docela rozumí, když zpíváme o Sparťaněch u Thermopyl 480 př. Kr., rozumí tomu, že tam nepracujeme s přesnými fakty, ale s mýty a legendami. I přesto víme, co se stalo a, že tam byl král Leonidas, jak moc je pravda to ostatní, no…  [směje se]” –

Takže jste tak nějak vzali Herodota a doufali, že je dost přesný.

 “Jo! Co taky jiného můžeme dělat? Musíme najít ty nejvěruhodnější zdroje a nějak je sami interpretovat. Prostě vezmeme to nejpravděpodobnější.  Ale texty pořád budou hodně obrazné a metaforické.“

Jsou nějaké bitvy, které by sis přál přidat, ale nemohl jsi, kvůli omezenému prostoru? Jako je Alamo nebo bitva u Saragarhi?

“Alamo byla vlastně jedna z prvních, která se nám dostala na stůl. Bohužel jsme měli padesát nápadů a jen deset míst! [směje se] Jako u Heroes. Myslím si, že bychom mohli udělat dvě další alba Heroes a dvě další alba The Lasr Srand. Vždycky vybíráme podle hudby. Vždycky začínáme muzikou a o nápadech uvažujeme zvlášť, někdy je píšeme společně, ale obvykle pocházejí z úplně jiných oblastí. Je por nás důležité, aby k sobě muzika a slova ladily, a dávali ten stejný typ pocitů. Někdy jsme museli odebrat hodně příběhů, které jsme opravdu chtěli vyprávět, a v tomhle případě, Aloamo bylo jedním z nich. Hádám, že pokud nám někdy dojdou nápady, tak vždycky můžeem udělat Heroes 2, 3, 4, a Last Stand 2, 3, 4, ale teď mi to nepřijde správné, nijak nám nedocházejí válečné střety.“  

Během minulého měsíce byl oznámen odchod Thobbeho Englunda v přátelském duchu. Jsi rád, že Thobbe po čtyřech letech společné práce přispěli k The Last Stand?

“No, ano. Je smutné vidět ho odcházet, protože jsme ho neviděli …ztrácet zájem, během show ze sebe stále vydával všechno. Ale viděli jsme, že po sociální stránce už tak nějak není součástí toho všeho, pomalu, ale jistě. Netušili jsme, že to přijde, ale při pohledu zpět, jsme to čekat měli. [směje se]Takže,když nám před pár měsíci řekl, že chce něco jiného, řekli jsme ‘No,je tedy něco, co můžeme říct nebo udělat, abychom tohle rozhodnutí změnili?’ a on řekl, ‘Nah, promiňte kluci, nechci být na cestě 250-270 dní v roce.’Rád s námi hrál a miluje muziku, ale když posloucháte jeho sólové věci, je to spíš muzikant se základem v improvizaci, víc než jsme jako kapela. Takže to docela chápu a zcela ho podporuju.  Chci říct, že pokud to nechce dělat na 100%, pak by to dělat neměl; ale sakra se mi líbí, že byl o všem upřímný. Byl „poslední vzdor“ a neplánovali jsme to, ale rozhodně to byl jeho poslední odpor!” [směje se] – Už jsem řekl, jak skvělé je, že se s kapelou rozešel v dobrém, u všech kapel to tak není . Bude mi chybět jako člověk.  To platí pero většinu lidí v kapele. Ale hádám, že, no víš, většina lidí není tak šílená jako já a Pär. Máme tendenci lidi hodně opotřebovávat. [směje se] To je ta věc: pro nás je tohle normální. Nedělali jsme nic jiného posledních deset let. Pro nás je to tour, krátká chvíle doma, tour. A všechny tyhle zvláštní věci, je to zvláštní život. Za ty roky jsme zjistili, že každý si pár let myslí, že to je sranda, ale ne každý tak chce strávit svůj život. Oba  Chris [Rörland] a Thobbe odjeli pár tour, ale nikdy ne na takové úrovni, jako se to dělá u nás v Sabaton. Je to risk, který podnikáme znovu s  Tommim [Johanssonem ].Myslím, hudebně, vokály a kytara, v tom nebude nejmenší problém. Je to skvělý hráč. Ale bude tohle chtít i za pět let? To nevíme, protože vždycky tu je období líbánek. Každej si myslí, že je úžasný dělat heavy metalovou tour dva roky. To je to zatracený období líbánek, rozumíš? ” [směje se]

Chtěl bych si promluvit o jedné konkrétní skladbě z  The Last Stand - “The Lost Battalion”. Mě osobně chytla za city, jaké pocity ohledně ní mají Sabaton? Je hodně proložená syntetizérem a klávesami, a je v ní takový 80tkový vliv, i v tom mixu za bubny. Můžeš námpovědět víc o vývoji téhle skladby, její produkci a vyprávění “Diary of an Unknown Soldier” (Deník neznámého vojáka)?

“No, je zajímavé, že jsi začal s bubny, protože to bubny nejsou. Ve skladbě nejsou vůbec žádné bubny. Lidé si myslí, že to je kopák, ale je to 50ka. A co zní jako bubínek je ruční  9mm.  A co považujete za činel, je bajonet procházející masem.  Vývoji skladby, no měl jsem ideu, že bychom měli být schopní udělat válečné bubny, které budou opravdu znít jako válka. To se stalo ideou celé skladby. Začal jsem s bubny a programoval jsem je, musí se na ně hrát trochu jinak. Protože, když je naprogramujete a pak na ně hrajete jako na běžnou sestavu, tak všechno skončí jako bordel.  Proto má taky činel vždycky jiné údery a rytmus a vždycky nejede stejně s kopákem nebo bubínkem. Spíš tak nějak vyplňuje mezery. K melodiím, myslel jsem si, „ta hudba je celá divná a odlišná, chór, přemostění a vokály musí být hodně Sabaton.“ Tak jsem to udělal hodně Sabaton. Právě proto, že jinak se ta skladba tolik lišila.“

Komentáře

Přidat komentář

Created by Sabra & Golem ©2015