Sabaton.cz

Interview Kalifornie 27.9. Joakim Brodén

Autor: | 21. 10. 2014 16:10 | 1056 zobrazení |

Sabaton jsou právě na svém druhém turné v Severní Americe během tohoto roku, hrají spolu s Amon Amarth a Skeleton witch. Robert Kitay z 100% Rock Magazine se setkal s Joakimem Brodenem zpěvákem Sabaton před jejich koncertem v Ace of Spades v Sacramentu, Kalifornie 27 záři (2014):

Robert: Děkuji za tvůj čas, hodně si toho vážím. Posledních pár let jste úplní šňůroví bojovníci. Kolik dní už jste na cestě?

Joakim: Na cestě, no myslím, že tak 250 dní v roce. Zhruba 130-250 show během 12ti měsíců v závislosti na tom jestli nahráváme album, ale stejně ..uh…

Robert: Vypadá to, že nahrát vaše poslední album trvalo jen týden nebo dva.

Joakim: (směje se) Jo vypadá. Vlastně jsme odehráli poslední show tady v Kalifornii z tour s Iron Maiden v San Bernadinu a pak, no vlastně jsme měli ještě pár show, ale mezi 13tým zářím a 2 lednem jsme toho moc nedělali. Během toho období jsme měli tak 6 nebo 8 show, což jsou pro nás vlastně prázdniny, většinu toho času jsem strávil ve studiu, protože jsem hlavní skladatel písní. Takže jsem psal muziku v té době vlastně 24/7, šest dní v týdnu určitě. Jeden den volna, protože jinak bych se zbláznil. Už jsem to zkusil. A pak, když došlo na studio, jsem sice nepsal kytarová sóla, ale napsal jsem hlavní kytary, a taky jak mají vypadat hlavní party bubnů. Kytaristi si psali svoje sóla sami a bubeník do toho taky dal svoje vlastní pocity, ale když se všechno sepíše, je už práce skoro hotová, takže ve studiu nám to trvalo jen pět a půl týdne.

Robert: Píšeš na cestě?

Joakim: Shromažďuju nápady, ale nikdy je na cestě nedokončím, protože nemám přístup ke kytaře a pořádnému 88klávesovému piánu – ne piáno a MIDI klávesnice jakéhokoliv druhu a jejich vybalování a zabalování každý den – to opravdu nechcete zažít.

Robert: Děláš nějaké výzkumy? Tvoje skladby jsou jiné než ostatní, je to o zkoumání událostí?

Joakim: To je vlastně právě to, co často dělám během tour. Trochu si tím krátím čas. Jsem, to asi nikoho nepřekvapí, fanatik do válečných dokumentů. Už to zašlo tak daleko, že je mi vážně smutno, když vyjde speciál Discovery …Hitlerovi stoupenci, no vít už je tam pro mě jen málokdy něco nového.

Robert: Při tolika power metalových skupinách opouštějících americký trh, alespoň během tour, jste se sem vy, chlapi vydali letos už podruhé. Vy se vážně hodně snažíte prorazit na americkém trhu. Co si myslíte o typu vaší hudby v US?

Joakim: - asi na tom nezáleží- pokud jde o melodický metal, tak ten si myslím právě teď funguje kdekoliv na světě. No možná ze zřejmých důvodů ne v Sýrii, ale kdekoliv ve svobodném světě. No jasně, v US je heavy metal ještě pořád undergroundovější záležitost než v Evropě, ale vůbec nepochybuju o tom, že skupiny jako jsme mi, anebo řekněme jako Hammerfall, Nightwish, v případě že do toho opravdu vloží úsilí a zvolí správný přístup, můžou prorazit. Tím myslím, sice ne tak evidentně jako v Evropě, ale některé kapely jsou trochu líné, zajistíte si svoje místo v Evropě a pak přijdete sem a musíte začít zase od začátku. Víte, musíte znovu bojovat. Nejsem si jistý, že všechny kapely jsou ochotné vynaložit takové úsilí.

Robert: Doma ve Švédsku máte svůj vlastní festival a taky plavbu. Byl to tvůj nápad, nebo nápad promotérů? Jak se to stalo?

Joakim: Obojí byl náš nápad. No festival byl ve své podstatě můj nápad. V roce 08 jsme to udělali poprvé, místo normální show jsme sezvali naše spřátelené kapely, ty se kterými hrajeme už roky. No a plavba byl nápad našeho basáka. Jsme jediní, kdo zůstal z původní sestavy a on byl naštvaný, že trajektová společnost, která nás přepravuje mezi Švédskem a Finskem, to je nejrozumnější způsob jak přepravit autobus, si účtuje tolik, a mají všechny ty lodě s bazény, obchody a restauracemi, a vším možným. Už předtím tu byly různé rockové plavby, ale nikdy s kapelou, tak jsme se o to pokusili…no a funguje to.

Robert: Tak to je hustý. Zmínil jsi rozchod v kapele. Po rozchodu zbytek chlapů odešel do Civil War a skládají na stejné téma jako Sabaton. Jak se kvůli tomu cítíš? Byl jsi tím překvapený?

Joakim: Ne, překvapený jsem nebyl. Byl to chytrý tah, získali tak 80% fanoušků skoro za nic, a to neříkám nijak ve zlém, jsou fanoušci, kteří je začali poslouchat jako staré členy Sabaton. Těch dalších 20% je zase ze starších projektů Nils Patricka. Možná, že Astral Doors jsou taky něco takového, takže překvapený rozhodně nejsem. Tím myslím, že muzika se Sabaton rozhodně moc nepodobá. Občas vám Sabaton trochu připomene, ale jak byste si udrželi některé fanoušky, kdyby nezpívali o válce a nedělali muziku, která trošku Sabaton připomíná? Říkám, že to bylo chytré obchodní rozhodnutí.

Robert: Máš s nimi stále dobré vztahy?

Joakim: Jo, nikdy jsme neměli špatné vztahy. Jasně během doby, kdy jsme se rozcházeli, bylo trochu napětí, ale především s jejich bubeníkem Danielem, sem tam mluvíme.

Robert: Už je to trochu dýl, co se mluvilo o zákazu Sabaton v Rusku. Jste v současnosti v Rusku zakázaní?

Joakim: Jo, to zkusili. Myslím si, že by si Vás vždycky měli trochu prověřit, než Vás zakáží, ale zatímco probíhá vyšetřování, tak jste vlastně zakázaní. Jako osoby jsme neměli zákaz vstupu do Ruska, pouze jsme nesměli vystupovat. Skupina Sabaton nesměla vystupovat. Ale očividně došli k závěru, že tohle není ten případ a bylo to fakt zajímavé, protože to bylo 2 až 3 týdny předním, než jsme byli zvoleni čestnými členy 17th Airborne, která bojovala proti nacistům v operaci Market Garden, ale i taj to bylo dost k zastavení show, což je vážně škoda, protože bych vážně rád byl u 70 tého výročí Stalingradu.

Robert: Hráli jste od té doby v Rusku?

Joakim: No, vlastně si moc nepamatuju v jakém, co bylo pořadí, ale myslím, že jsme byli v Rusku dvakrát. Jednou jak předskokani Scorpions a jednou s Iron Maiden, ale nemůžu si vzpomenout … počkej ne, od té doby jsme tam nebyli. Stalo se to tři měsíce potom, co jsme hráli s Iron Maiden.

Robert: Ale teď je všechno vyjasněné a můžete tam hrát?

Joakim: Ano, všechno je naprosto jasné.

Robert: Minulý rok jste byli headlinery ProgPower USA v Atlantě a stejný týden jste hráli otevírací set kdo je kdo v klasickém hevay metalu v Battle of San Benandino. Jaký je v tom rozdíl? Který z těch zážitků bys upřednostnil, hraní ne ProgPower USA, kde tě každý zná a miluje a jsi headliner nebo hraní před velkým publikem, kde možná každý neví, kdo jsi?

Joakim: Mám rád obojí, každé velmi odlišným způsobem. Vždycky to hrozně nakopne, když hraješ před lidmi, kteří znají slova. Je to hodně o pocitu „být spolu“ a taky se společně bavit. Prostě nejsme chlápci, kteří postávají na jevišti a tváří se drsně. Rádi se bavíme a chceme, aby se publikum přidalo, takže to bylo to dobré na situaci na ProgPower. Na druhou stranu, mám zatraceně rád výzvy. Snažit se přesvědčit fanoušky Iron Maiden, kteří vůbec naznají tvojí muziku a máš na to jen 30 minut, a v podstatě jsi neměl zvukovou zkoušku, všechno od kapely po bedňáky musí fungovat zatraceně dobře a takové výzvy mám opravdu rád.

Robert: Víš kolik fanoušků, bylo na show v San Bernardinu?

Joakim: Myslím, že to bylo 35 000, nebo něco kolem toho. Samozřejmě všichni tam nebyli, když jsme hráli mi, ale řekl bych, že během našeho vystoupení jích bylo 20 000.

Robert: Spojení s Amon Amarth je docela neobvyklé. V minulosti jste byli na tour s Accept, Evergrey a Iced Earth, a tohle je úplně jiná situace. Jak se to stalo? Snažíte se představit lidem, kteří Vás nikdy neslyšeli?

Joakim: Ano, to je jeden z důvodů. A taky to, že s Amon Amarth nám to fungovalo fakt dobře v Evropě. Z nějakého důvodu jsem sám sobě položil stejnou otázku. Tím myslím, Amon Amarth je jedna z mála tvrdších kapel, jejíž poslech si opravdu užívám. Mají trochu více melodie, než jejich konkurence. Taky, když jsme měli show v Německu kde mohlo být 5000 lidí, když jsem se podíval do davu, tak samozřejmě viděl jsem převahu triček Sabaton, ale druhým nejčastějším bylo právě Amon Amarth. To je pravděpodobně druhé vůbec nejběžnější tričko, které vidíte na koncertech Sabaton, tak jsme si řekli, že když to funguje tam, tak to bude fungovat i tady.

Robert: Už jste měli pár show během této tour, jak Vás zatím přijímá obecenstvo?

Joakim: Velmi dobře. Naštěstí, lidé v US jsou docela milí, hlavně fanoušci metalu a dávají nám výhodu pochybnosti, pokud víte, co tím myslím. Hned po příjezdu pro ně nejsme mrtví. Můžeme vyjít ven a vidět velký rozdíl mezi lidmi, kteří s námi zatím nemají žádnou zkušenost. Opravdu jde poznat, kdo to je. Vidíte je říkat“co to kurva je?“ „Přijeli do města Village People?“ Ale přinejmenším na konci show nejsou sice ti nejdivočejší moshpitující fanoušci, ale aspoň tleskají a baví se.

Robert: To je další věc, na kterou jsem se chtěl zeptat? Vy chlapi vždycky vypadáte, jako že prožíváte nejlepší chvíle v životě; jste na pódiu šťastní a vaše písničky jsou stále hluboké a drsné. Nepřipadalo ti to nikdy zvláštní?

Joakim: Jo, občas je to tak. Je to paradox sám o sobě. Rozhodně tu jsou písničky, tím myslím, že máme skladu o holocaustu „The Final Solution“ a tu hrajeme pouze jako headlineři a když úplně měníme set. Ale jo, rozhodně je to paradox, když zpíváte o tom, jak půl milionu lidí zemřelo a mezi skladbami děláte vtípky o tom, že vypadáme jako Village People nebo něco podobného a smějeme se tomu. Ale pokud jde o muziku, jsme hodně seriózní, a myslím si, že v historii je hodně skutečných hrdinů, na které se zapomnělo, tak proč vytvářet nové. Takže píšeme o něčem vážném. Na druhou stranu, když já jdu na heavymetalový koncert, tak se nechci ohlížet na půl milion lidí, kteří zemřeli. Chci se bavit, užít si dobrý pivo a nějakou milou společnost, poslechnout si muziku, kterou si užívám. Takže ať dobře nebo špatně, když hrajeme naživo, vážná stránka našich textů musí trochu ustoupit.

Robert: Když mluvíš o Heroes, trochu přechod od bitev k hrdinům. Pro mě je to hodně jedinečné album a po jeho poslechu a přečtení textů jsem zjistil, že si o těch lidech chci zjistit víc. Myslíš si, že tak působí na víc lidí?

Joakim: V to doufám. Protože, jak jsem řekl myslím si, že hodně skutečných hrdinů bylo zapomenuto, ale mi tu nejsme od toho, abychom učili historii. Především jsme heavy metalová kapela. Ale myslím si, že ten nápad vznikl během toho …. Protože jsme vždycky, no ne vždycky, ale posledních deset let, zpívali písničky o vojenské historii. Myslím, že ten nápad vnikl někdy ke konci roku 2009, když jsem já a Pär seděli nad psaním písní pro „Coat of Arms“. V té době jsme dostávali hodně různých ukázek od fanoušků z knih na email a taky jsme se dozvěděli o tom chlapíkovi z White Death, který byl známým sniperema taky jedním z nejúspěšnějších a nejefektivnějších sniperů v historii vůbec, a rozhodli jsme se o něm sepsat písničku a to bylo poprvé co jsme se zaměřili na individuální osobu. Bylo pro nás hodně zajímavé to udělat, přestože je špatné to říct, a je to skoro stalinovská hláška, ale on řekl „Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt milionů je statistika:“ Já si myslím, že je prostě snazší se spojit s osobní obětí jednoho člověka, se kterým se opravdu můžete setkat tváří v tvář, jehož jméno znáte, o kterém se můžete víc dozvědět – který měl děti, nebo ona v případě Night Witches – je to mnohem snažší spojení a rozhodně je více emotivní.

Robert: Všiml jsem si, že hodně vašich fanoušků nahrává na youtube videa, která vlastně berou scény z filmů a tak podobně. Je to něco, co rádi vidíte?

Joakim: Když je to dobře udělané, tak ano. Ale některá jsou opravdu hodně, hodně špatná. Myslím tím, když kdokoliv začíná, jako když jsme mi začínali zkoušet, byly jsme opravdu špatní, to opravdu musím říct, ale na ta videa se dívám, ale nevyhledávám je přes Youtube. Čekám, až je někdo nasdílí na Facebook, protože když je doporučí dost lidí – ale většinou je nijak nenahlašujeme. Když někdo paří hru a na pozadí má muziku Sabaton, tak podle mě vážně o nic nejde. Dokud se na tom nesnaží vydělat peníze, tak je mi to jedno. Jsou jen tři cesty, jak se potkat s našimi právníky. Jednak, zkusit vydělat peníze na naší muzice, aniž byste cokoliv sami udělali, nebo se nás pokusíte spojit s nějakým náboženstvím nebo politikou. Myslím si, že je dost kontroverzní zpívání o válce samo o sobě, aniž byste nás zatahovali do nějaké politiky nebo náboženství. To je v podstatě sebevražda a rozhodně to ani nechceme dělat.

Robert: Co je to s tím, že 85% nových skvělých metalových muzikantů, bez ohledu na to jestli je jejich žánr power metal, death metal, glam nebo jakéhokoliv jiného směru, pochází ze Skandinávie nebo přímo ze Švédska? Máš pro to nějaké vysvětlení?

Joakim: Jop, vím o několika faktorech. Který z nich je největší opravdu netuším. Jeden z těch jednodušších je, že lidi u nás mají nejspíš doopravdy rádi naše hudební dědictví a rádi si ho poslechnou…jen si poslechněte švédské folkové kapely a, nikdy jsem o tom doopravdy nepřemýšlel, a možná můžete něco z toho slyšet v Sabaton, můžete to slyšet u ABBy, můžete to slyšet kamkoliv jdete. Jsou to jen některé způsoby, jak přidávat harmonie. Podívejte se na „It´s my life“ od Bon Jovi, podívejte se na všechny ty hity Backstreet Boys, které napsali chlapíci ze Švédska. A pak je tu ta věc, že švédská vláda, a myslím, že ve Finsku a Norsku je to stejně, vás trochu podpoří, když s hraním začínáte a hrajete muziku. Učitel hry na kytaru přijde do školy a vy musíte zaplatit jen velmi, velmi poplatek a první rok dostanete zadarmo půjčenou kytaru. Když dojde na zkušebnu, místní komunity nebo stát poskytují zkušebny, s několika repráky pro kytary, reprákem pro bubny a vybavením pro vokál – takže všechno co potřebujete, je přinést si kytaru a máte zkušebnu. Platíte, nevím zhruba 10 nebo 20 USD za osobu na měsíc a to vám dává možnost zkoušet jednou až dvakrát za týden, protože zkušebnu samozřejmě sdílíte s mnoha dalšími kapelami. A to si skombinujte s dlouhými zimami, kdy nemůžete dělat nic jiného než pít nebo hrát muziku.

Robert: Nebo obojí.

Joakim: Jo speciálně ve Skandinávii obojí, hlavně ve Finsku. Neznám přesný důvod, ale vím jistě, že tyhle tři v tom určitě hrají roli.

Robert: Vypadá to , jako by před 15ti lety začala ve Skandinávii nějaká exploze.

Joakim: Jop, máte Hammerfall, potom In Flames s Gothenburg sounds, At the Gates, a tak dál.

Robert: Všiml jsem si, že jste zrovna oznámili show ve Whiskey A Go Go. Hodně historické místo – je to místo, kde jste si už dřív přáli hrát?

Joakim: Pro mě ani ne. Nikdy jsem nebyl moc, promiň, že to říkám, nadšený Los Angelskou glam scénou. Víš, mám rád věci od Motley Crue, ale víc jsem na muziku a ne na tu část se sexem a drogami. Ale jasně, bude skvělý tam hrát. Kdo ví jak dlouho tu ještě takový místa a bary vydrží? Myslím tím, že v každém městě, kde něco takovýho začalo, nějaká část města, kde byly rockový kluby nebo jiný místa, tam začal nějaký mýtus a lidi se tam začali stěhovat, chtěli být poblíž takových míst, a pak ta místa za deset let skončí jako Marriot Hotel.

Robert: Ale máš v plánu projít se dolů ulicí a navštívit Rainbow a třeba si dát pivko s Lemmym?

Joakim: No, to jsem vlastně už udělal, ale měli jsme Maker´s Mark Bourbon. Lemmy a já jsme … jak to říct…ne přátelé?

Robert: Známí?

Joakim: Přesně. Jsem dobrý kamarád s jejich bubeníkem, Švéd.

Robert: Mikkey Dee

Joakim: Jo, většinou se ukáže, když jsme někde kolem Gottenburgu, a bylo několik společných festivalů, taky máme oba rádi švédský tabák Snus a single malt wiskey (smích). Jo, klape nám to spolu fakt dobře (smích).

Robert: A co posloucháš za muziku, když na to zrovna máš čas?

Joakim: Když jsem zrovna na tour, tak se držím dál od heavy metalu. Toho mám dost z poslechu zvukových zkoušek tří různých kapel. Takže to může být cokoliv od Dire Straits po ABBu. Ale v podstatě moje oblíbená muzika jsou klasický heavy metal 80tek, jako jsou Twisted Sisters, Accept, cokoliv jako to. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je nejlepším albem všech dob Rainbow „Rising“ nebo Rainbow „Long Live rock´n ´Roll. Ale všechno to tam je, tím jsem si jistý.

Robert: Zrovna nedávno jsem se bavil s jedním kamarádem a probírali jsme nejlepší album všech dob, Rising bylo hodně vysoko na mém listu. Dia prostě miluju. No, děkuju za tvůj čas. Moc si toho vážím.

Joakim: Samozřejmě. Pěkný tričko chlape (reaguje na moje tričko Pagan´s Mind). Zrovna jsem viděl Nilse zpívat v norské verzi The Voice Tv show. Přepínal jsem kanály a pak tam je Nils zpívající „Run to the Hills“. Je to vážně dobrý zpěvák.

Robert: Já jsem ho před pár týdny viděl s Pagan´s Mind na ProgPower USA. Nahrávali DVD a hráli 3 hodiny.

Joakim: WOW! Tři hodiny? Netuším, jak to jeho hlas mohl ustát. To je úžasný.

magazine.100percentrock.com/interviews/201410/83734

Komentáře

Přidat komentář

Created by Sabra & Golem ©2015